MGS: Peace Walker recenze
Počet přečtení: 4728
Kategorie: MGS: Peace Walker [ seznam kategorií ]
Je to už 23 let, kdy v roce 1987 vyšel první Metal Gear na stařičkou konzoli MSX. Tehdy ještě duchovní otec série, Hideo Kojima, netušil, jak moc se stane značka Metal Gear populární. Důkazem je i to, že Snake infiltroval nejen domácí konzole, ale i počítače, iPhone, iPod Touch a handheldy. Pro tentokrát zůstaneme u těch handheldů, na kterých už má Metal Gear bohatou historii. Prvním handheldovým počinem byl Metal Gear: Ghost Babel pro Gameboy Color, který si bral za vzor svého velkého brášku, tj. první Metal Gear Solid. S růstem popularity nové konzolky Playstation Portable však rostl požadavek na nějakou tu Metal Gear hru i pro tento handheld. Tak vznikla herní série Metal Gear Ac!d, která se ale bohužel od klasických dílů odchýlila jak hratelností, tak pojetím příběhu. Po vydání digitálních Metal Gear komiksů už začali fanoušci ztrácet trpělivost a začali požadovat opravdový MGS na PSP. Tím se stal MGS: Portable Ops, který byl oproti Metal Gear Ac!d canon a stal se tak prvním „opravdovým MGS na PSP“. Nyní však po vydání MGS: Peace Walker dostává slovní spojení „opravdový MGS na PSP“ zcela nový význam.
Příběh
Metal Gear série se vždy pyšnila strhujícím příběhem plným zvratů, který byl takřka vždy protkán různými filosofickými myšlenkami a poselstvími o životě, kultuře, lásce a zejména válce. V této části recenze bych vás rád obeznámil s tím, jak je na tom MGS: Peace Walker, přičemž příběh samotný jen nastíním a pokusím se maximálně vyvarovat případným spoilerům. MGS: Peace Walker je přímým pokračováním MGS3 a MGS: Portable Ops. Hra je situována do roku 1974, kdy Naked Snake a.k.a. Big Boss přestal po událostech v Tselinoyarsk a na poloostrově San Hieronymo naprosto věřit vládě a státu jako takovému. Zdrcen smutným koncem The Boss začal hledat novou cestu svým životem, přičemž si byl moc dobře vědom toho, že dokáže žít jen jediným způsobem – jako voják. Po dlouhém hledání Big Boss našel svoji budoucnost - Militaires Sans Frontieres neboli „Vojáci bez hranic“. Místo, kde vojáci nejsou svazováni hranicemi státu, místo, kde se může každý držet vlastních ideologií, „svět, ve kterém má každý voják své místo“. Povědomé? Mělo by... Militaires Sans Frontieres je žoldácká organizace založená Big Bossem, která poskytuje vojenské služby klientům bez rozdílu státní příslušnosti, víry či ideologie. Jednoho dne přijde základnu MSF navštívit jistý profesor se zájmem využít služeb organizace. Samozřejmě vysvětlí své záměry. Po kubánské raketové krizi se stala Latinská Amerika klíčovou oblastí v boji mezi Východem a Západem. Costa Rica ležící v této oblasti si i přesto jakoby zázrakem dokázala zachovat na svém území klid a mír, čemuž pravděpodobně přispěl i fakt, že se Costa Rica svou ústavou naprosto zřekla své armády a to na neurčito.
Jednoho dne se však na Costa Rice začaly objevovat po zuby ozbrojené vojenské jednotky neznámého původu, jejichž samotná přítomnost začala ohrožovat mír v této oblasti. A právě z tohoto důvodu požádá profesor Big Bosse, aby zjistil, co jsou jednotky zač a aby udělal vše pro zachování klidu a míru na Costa Rice. Profesor na oplátku nabídne velkou bytelnou plošinu stojící v Karibském moři, což je přesně to, co MSF potřebuje - pořádné zázemí a útočiště, místo, které by mohli nazývat domovem. Big Boss tedy nabídku přijímá, učiní z plošiny novou mateřškou základnu MSF a vydává se se svými vojáky na Costa Ricu splnit svou novou misi. A tak začíná další kapitola příběhu legendárního Big Bosse.
Příběh je vyprávěn převážně komiksovými cut-scénami od Ashleyho Wooda, které jsme mohli vidět již v Portable Ops. Sem tam se ale objeví i nějaká ta in-game cut-scéna, které vesměs ukazuje pouze nástup bosse, kterého je třeba porazit.
Jako v každém MGS, i tentokrát Snake narazí na spoustu postav. Z předchozích dílů jsme zvyklí na charismatické originální postavy, které v příběhu vždy měly nějakou tu roli. Přestože jsou všechny postavy ve hře velice sympatické a naprosto dokonale nadabované, jejich role
v příběhu je takřka nulová a myslím si, že nepřeháním s tvrzením, že kdyby byla většina postav vyškrtnuta, příběh to nijak neovlivní. To mě jakožto Metal Gear fandu velice zklamalo.
A pokud očekáváte, že si s postavami během mise budete moci promluvit přes vysíláčku, pak budete asi zklamáni. Během hry sice zavolat jde, ale z druhého konce drátu se ozve pouze nějaká povzbuzující věta a tím celý „rozhovor“ končí. Rozhovory, na které jsme zvyklí z předchozích dílů si lze však poslechnout mezi jednotlivými misemi. Většina těchto rozhovorů však příběh vůbec neposouvá dále a řeší se spíše otázky kultury, Studené války, popřípadě se do detailů rozebírají některé technologie, na které Snake během svých misí narazí. Abych ale jen nekritizoval, tak je třeba říct, že rozhovory jsou vtipné a krásně si u nich můžete mezi náročnými misemi odpočinout.
Vynést verdikt nad příběhem v případě MGS: Peace Walker je ošemetná záležitost. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to na rovinu – příběh je na poměry MGS velice slabý. Líbí se mi hlavní zápletka, ale ta se s postupem hry takřka nijak nevyvíjí a celý příběh by se tak dal shrnout do pár vět, což u MGS série zkrátka není zvykem a nejeden fanda bude tímto faktem zklamán. Spíše než děj jako takový jsou hráčům předkládány myšlenky ohledně Studené války, zejména o politice vyhrožování a jaderných zbraních, což je hlavním tématem hry. Troufám si říct, že po stránce příběhu je Peace Walker takřka nejslabším článkem série, což je v porovnání s ostatními kvalitami hry veliká škoda.
Gameplay
Na MGS: Peace Walker pracoval Hideo Kojima společně se svým týmem, který vyvíjel MGS4, a je to skutečně vidět. Celý tým si dal totiž předsevzetí udělat alespoň stejně tak dobrou hru jako MGS4. Povedlo se jim to? Rozhodně ano! Po stránce hratelnosti je MGS: Peace Walker jedním z nejlepších, ne-li nejlepší MGS vůbec! Ale hezky popořadě...
Celá hra je podobně jako v MGS: Portable Ops rozdělena na jednotlivé mise, přičemž po ukončení či splnění jakékoli z nich se navrátíte na mateřskou základnu. Na mateřské základně jde dělat spousta věcí, ale my se nyní zaměříme na samotné mise.
Jednotlivé mise se skládají hned z několika lokací, přičemž většinou je za úkol pouze dostat se z jednoho místa na druhé. To ovšem není žádná legrace, protože pokud spustíte poplach a nepřátelé vás zabijí, nastává konec hry a můžete si celou misi zahrát od začátku. Po Game Over tedy nezačínáte klasicky od začátku poslední lokace, do které jste vešli, ale od úplně první lokace, ve které začíná mise. To je na jednu stranu po několika selháních docela deprimující, na stranu druhou to prodlužuje trvanlivost hry a hlavně to hráče nutí plížit se lokacemi tak, aby ho nepřátelé nezaregistrovali.
Na každou misi by se měl každý voják nejprve pořádně připravit. Nejprve je třeba rozhodnout, za koho budete v misi vlastně hrát. Hlavní postavou je sice Big Boss, lze však hrát za jakéhokoli vojáka z bojové jednotky MSF, přičemž čím více za daného vojáka hrajete, tím více se bude vypracovávat a budou se mu zlepšovat schopnosti. Po výběru vojáka přichází další rozhodnutí a to jakou si vezmete do terénu uniformu. Uniforem je na výběr zpočátku docela málo, ale v průběhu hry najdete další a další.
Uniforma rozhoduje hned o dvou věcech. Stejně jako v MGS3, tak i v Peace Walker rozhoduje o indexu kamufláže. Pokud si vezmete do džungle za slunečného dne černou uniformu, pak je jasné, že si Snaka vojáci všimnou na první pohled. Je ji tedy třeba zvolit dle typu prostředí, do kterého svého vojáka posíláte. Uniforma ale rozhoduje také o tom, kolik předmětů jakého typu si s sebou na misi můžete vzít. Každá uniforma má totiž určitý počet přihrádek, kam můžete umístit své zbraně a jiné předměty. V přihrádkách určených pro předměty, je docela jedno, jaké předměty do nich vložíte. Přihrádky pro zbraně jsou však rozděleny na přihrádky pro hlavní zbraně a zbraně vedlejší, přičemž hlavními zbraněmi se myslí střelné zbraně a zbraněmi vedlejšími například granáty a miny. Do každé mise si tak můžete vzít většinou pouze dvě, popřípadě tři zbraně v případě speciální uniformy určené pro velké bitvy. Volba inventáře je zásadní a špatné zvolení vybavení může jednoduše vyústit v neúspěch mise.
Pár slov bych rád věnoval také boji na blízko, který už od třetího dílu známe pod názvem CQC. Tentokrát Snake disponuje pouze klasickým trojkombem a přehozem nepřítele přes rameno, přičemž tyto přehozy lze v případě více nepřátel u sebe řetězit v pořádnou sérii útoků. Nepřítele lze také vyslechnout chycením pod krkem, ovšem v této poloze se oproti třetím dílům s vojákem nemůžete pohybovat a odklidit ho tak na nějaké bezpečné místo. Trochu škoda, že Snake těch útoků neumí více.
Většinu znalců Metal Gear série pravděpodobně překvapí, že ve hře nenarazíte na jediného lidského bosse.
Přestože je bossů ve hře více, než dost, všechno to jsou mechy - od obrněných vozidel, přes tanky až po vrtulníky a děsivá mechanická monstra, o kterých v rámci zachování recenze bez spoilerů raději pomlčím. Nemusíte se však bát, že tyto souboje nebudou zábavné tak jako souboje s lidskými protějšky. Osobně jsem se při všech soubojích velice bavil a nutno uznat, že u některých i pořádně zapotil. Dle mého názoru je souboj na konci čtvrté kapitoly jedním z nejlepších bossovských soubojů v sérii.
Za zmínku také stojí fakt, že ve hře neuvidíte ani kapičku krve. Když totiž střelíte do nepřítele ostrými náboji, zobrazí se v místě úderu jakési červené kolečko a u něj počet životů, které jste nepříteli střelou ubrali. To samé platí i o používání nesmrtících zbraní, zmíněné kolečko je akorát modré. Tím, že se zobrazuje počet ubytých životů, popřípadě staminy v případě nesmrtících zbraní, tak můžete jednoduše zjistit, kde má kdo nejzranitelnější místa.
Co se týče ovládání, tak na výběr máte hned tři druhy, přičemž jsem vyzkoušel ovládání přednastavené a nemohu si ho vynachválit. Střílení, plížení i ovládání 3D kamery je naprosto bezproblémové a nastavené přímo pro účely hraní na PSP. Při infiltraci nepřátelského území či při divokých přestřelkách si budete připadat, jakoby jste hráli plnohodnotný MGS na domácí konzoli. Zbylé dva typy ovládání jsou dle hodnocení hráčů také přesně šité na míru PSP, takže po této stránce vývojáři z Kojima Productions rozhodně odvedli skvělý kus práce.
CO-OP
Ještě, než se vrhnete do akce, tak je třeba rozhodnout, zda-li si misi zahrajete sami nebo jestli přizvete své kamarády na pomoc. Ano, MGS: Peace Walker je první MGS, kde můžete příběhovou kampaní, ale i bonusovými misemi procházet až se třemi dalšími přáteli, což je naprosto dokonalý zážitek. Cestu k vašemu cíli hlídá voják a vy nevíte, jak se přes něj dostat bez povšimnutí? Žádný problém. Stačí požádat kamaráda, aby odlákal vojákovu pozornost, zatímco vy se k němu přiblížíte zezadu a perfektně načasovaným chvatem ho omráčíte.
Na vyvýšené plošině vidíte náboje, které ale nemůžete sebrat, protože nevíte, jak se k nim dostat? Opět stačí požádat parťáka o pomoc a ten vám pomůže se na plošinu vyškrábat. Takových situací, kdy se hodí pomocná ruka kamaráda, je ve hře spousta. Nutno však dodat, že celou hru lze dohrát i bez jakékoli pomoci ostatních. Přesto je však CO-OP jednou z věcí, na kterou se Hideo Kojima při vývoji soustředil nejvíce. Dle jeho slov bylo jeho cílem upevňovat vztahy a vytvořit jakousi formu přátelství mezi spoluhráči. Proto si můžete vzájemně pomáhat, společně se plížit v lepenkové krabici pro dva, vyměňovat si předměty a při společných misích dokonce sdílet život, což má dle očekávání Kojimy za následek větší starostlivost o vašeho parťáka. A když kamaráda zasáhne několik kulek a padne k zemi, pořád nic není ztraceno.
Pořád za ním můžete doběhnout, ošetřit jej a společnými silami nakonec dosáhnout vašeho vítězství. Zkrátka a dobře, Hideo Kojima opět dosáhnul svého. Vytvořil hru, kde je radost spolupracovat se spoluhráči a kdy tato spolupráce má podtext jakéhosi přátelství. Všechno to ale kazí fakt, že CO-OP je oficiálně možný pouze přes ad-hoc, což znamená, že lze hrát pouze s lidmi ve vaší blízkosti. Naštěstí však existuje způsob, jak hrát s kamarády i na dálku, přičemž návod, jak toho dosáhnout, naleznete brzy na našem webu. V takovém případě je skvělé spojit se s parťákem například přes Skype a domlouvat si průchod nepřátelským teritoriem. Úžasný zážitek!
Mateřská základna
Jak už bylo řečeno, mezi jednotlivými misemi se vždy vrátíte zpět na mateřskou základnu. Zde jakožto její šéf můžete vykonávat hned několik činností, které se vám zpřístupňují v průběhu hry.
Staff
Staff neboli personál vaší základny je vpodstatě tou nejdůležitější složkou hry. Jednotlivé členy MSF je totiž třeba přiřadit k jednotlivým oborům, tedy buď do Combat Unit (bojová jednotka), R&D Team (výzkum a vývoj), Mess Hall Team (tým starající se o stravování personálu), Medical Team (ošetřování, výroba léků) nebo do Intel Team (tým shromažďující informace a dokumenty).
Vojáci, které umístíte do Combat Unit nabírají postupně cenné zkušenosti a můžete za ně hrát ve většině misí. Navíc, za každého vojáka v Combat Unit dostanete na základě jeho schopností GMP body, které jsou třeba k vývoji nových zbraní či předmětů. Tím se dostáváme k R&D týmu, který se stará o vývoj a výrobu nových zbraní a předmětů. Pro výrobu nové zbraně či předmětu je nejprve třeba sehnat dokument s návodem na sestrojení a zároveň dosáhnout určitého levelu R&D týmu, který je určen na základě schopností jeho členů. Pokud již máte návod na sestrojení a dostatečně vysoký level, pak už stačí jen investovat určitý počet GMP bodů do vývoje a o misi či dvě později bude vámi zvolená položka vyrobena. Takto lze také jednotlivé zbraně zlepšovat, zvyšovat jejich kapacitu či přesnost nebo k nim přidávat tlumiče. Netřeba dodávat, že vaše investice do R&D týmu je zásadní, protože když se například dostanete do střetu s nějakým těžkým bossem, přičemž nebudete mít dostatek vhodného vybavení na jeho porážku, máte zkrátka smůlu a musíte nejdříve dohnat resty a potřebné vybavení si přes R&D obstarat. Další týmy jsou také velice důležité pro chod základny, ovšem o těch je zde zbytečné se rozepisovat.
Je však ještě třeba zmínit, odkud se na na základně nový personál vlastně bere. Kojima kdysi řekl, že se nechal pro MGS: Peace Walker inspirovat Pokémon sérií od Nintenda a až si hru zahrajete, pochopíte, jak to myslel. V průběhu jednotlivých misí je totiž třeba verbovat vojáky do vašeho týmu podobně jako v MGS: Portable Ops.
Tentokrát však nemusíte táhnout vojáky k náklaďáku. Stačí jakéhokoli vojáka uspat, omráčit nebo na něj zamířit ve chvíli, kdy to nečeká, a pomocí horkovzdušného balónu ho přepravit na základnu. Stačí k bezmocnému vojákovi přijít, použít Fulton Recovery System a horkovzdušný balón vynese vojáka do výšin, kde už na něj ve vrtulníku čeká personál MSF, který vámi zverbovaného vojáka dopraví na základnu. Vojáky lze však naverbovat i jinými způsoby. Stačí, když nebudete každého na potkání zabíjet a budete jednat hrdinsky. Tak totiž poroste vaše „hrdinství“ neboli „heroism“ a na jeho základě se budou do světa šířit zvěsti o MSF a vaší základně. Než se nadějete, budou se k vám hlásit dobrovolníci se zájmem bojovat pod vaším velením. Další možností, jak někoho naverbovat, je najít nějaký přístupový bod wi-fi a pomocí položky Recruit v mateřské základně proscanovat okolí. Takto vaše PSP většinou najde nějaký tým vojáků, kteří mají zájem o práci v MSF.
V průběhu hraní si uvědomíte, že čím více vojáků naverbujete, tím lépe, protože dle jejich schopností je budete vhodně přerozdělovat do jednotlivých týmů a vaše základna tak poroste jedna báseň. Srovnání s Pokémony nebylo zmíněno jen tak, protože věřte tomu nebo ne, ale časem je zkrátka budete chtít chytit všechny!
Outer Ops
Jak vaše základna i personál poroste, tak si Big Boss časem uvědomí, že by mohl posílat své vojenské jednotky do světa, aby naverbovaly nové členy, získaly nové návody na výrobu zbraní a předmětů či zkrátka obstarali nějaké to nové vybavení. Pro tyto účely je v mateřské základně položka Outer Ops, kde si můžete sestavit až 8 týmu složených z vojáků a mechů, které můžete následně posílat na jednotlivé mise. Průběh takové mise můžete dokonce sledovat ve formě jakéhosi RPG souboje.
Metal Gear
Každý Metal Gear fanda po tom toužil a pokud ne, tak ho to jen zkrátka nenapadlo. Ano, v MGS: Peace Walker máte možnost vyrobit si svůj vlastní Metal Gear! Ten lze vyrábět ze součástek, které získáváte v průběhu hry a jelikož je získat není žádná legrace, bude samotný vývoj nějaký ten čas trvat. Až si vyrobíte základní model, můžete ho doplnit o bonusové součásti jako je railgun nebo jet pack. Vtipné je, že svůj Metal Gear můžete nastříkat jakoukoli barvou, takže takový růžový Metal Gear Barbie potěší srdce nejedné Metal Gear fanynky. Asi ale zklamu všechny, kteří doufali, že tento Metal Gear bude možné ovládat nebo s ním dokonce hrát celé mise. To bohužel možné není. Jediné, co můžete vy sami s pracně vyrobeným Metal Gearem dělat, je posílat ho na zahraniční mise prostřednictvím již zmíněných Outer Ops.
Audiovizuální zpracování
U MGS série je již od druhého dílu tradicí, že audiovizuální zpracování patří k tomu nejlepšímu, co lze na dané platformě spatřit a zaslechnout.
MGS: Peace Walker není vyjímkou a hrdě kráčí ve šlépějích svých předchůdců. Grafika hry je na PSP hru skutečně vynikající a zejména modely jednotlivých postav jsou zpracovány na výbornou. Grafika prostředí a zejména textur je v porovnání například s MGS3 na PS2 samozřejmě o kapánek horší, přesto však Peace Walker po grafické stránce šlape svým bráškům z PS2 na paty a to přece mluví samo za sebe. MGS: Peace Walker je stručně řečeno jednou z nejlépe vypadajících her na PSP a sám jsem nevěřil, že hra vypadá tak dobře jako na screenshotech, dokud jsem si ji nezahrál.
Ozvučení hry musím taky rozhodně pochválit, protože zvuky fauny džungle a veškeré zvukové efekty, ať už mechů či střelných zbraní, jsou zkrátka hodny toho nejvyššího hodnocení. S hudbou to není jinak. O soundtrack se z největší části postaral opět Norihiko Hibino, který skládá pro MGS sérii již od druhého dílu, a to je samo o sobě zárukou kvality. Na soundtracku tak naleznete nejen spoustu chytlavých tónů, ale i dvě zpívané písně, což je už od prvního MGS tradicí. Málokdy má na mě hudba nějaké hry takový vliv, že si ji nevědomě broukám při každodenních činnostech.
Naprosto dokonalý je také dabing postav a to jak z pohledu hereckých výkonů dabérů, jejich hlasů či naprosto mistrně zvládnutých přízvuků, kdy zejména francouzský přízvuk jedné z postav je zvládnut opravdu na výbornou.
Trvanlivost
Možná se divíte, proč věnuji tématu trvanlivosti speciální místečko v této recenzi, brzy však pochopíte, proč jsem tak učinil. Hlavní dějová linie se skládá ze 4 kapitol, které jsou rozděleny do 26 misí. Po dokončení hry a zhlédnutí titulků však můžete ve hře pokračovat. Jako bonus vám tak přibyde dalších 7 příběhových misí. To ale rozhodně není všechno. Kromě příběhových misí totiž můžete hrát také tzv. Extra Ops, tedy jakési bonusové mise, kterých je ve hře 128. Tyto vedlejší mise jsou velice zábavné a mnohé z nich vskutku originální. Není nad to utíkat před duchy zemřelých vojáků nebo bojovat s Big Bossem proti obrovským dinosaurům. Zde si každý přijde na své a při hraní těchto misí jsem si několikrát pomyslel „Kam se hrabou VR mise...?“.
Celkem to tedy dělá 161 misí, což už samo o sobě dělá docela dlouhou hrací dobu. Pokud hru nejprve projdete sami, tak si k tomu připočtěte opětovné hraní s kamarády, které hře dává úplně jiný rozměr. Samotné budování mateřské základy nebo sestrojování Metal Gearu zabírá také spoustu času, nemluvě o další spoustě Outer Ops misí, kam můžete posílat své jednotky, a nemluvě o spoustě dalších bonusů, jejichž odemčení také nějaký ten čas trvá. Jinými slovy, trvanlivost hry je vskutku obrovská a to je rozhodně plus.
Závěrem
Přestože jsem velkým fandou celé Metal Gear série, tak jsem se při psaní této recenze, stejně jako při psaní recenzí předchozích, snažil na recenzovanou hru dívat nezaujatě z pohledu hráče a ne fanouška série. Každá série a každá herní platforma má své klenoty a bez jakýchkoli pochybností mohu říct, že MGS: Peace Walker je naprosto plnohodnotným dílem série překonávajícím některé své starší brášky a jednou z nejlepších, ne-li nejlepší hra na konzoli Playstation Portable.
| Příběh | 8/10 |
| Hratelnost | 10/10 |
| Grafika | 10/10 |
| Zvuk | 10/10 |
| Trvanlivost | 10/10 |
| VERDIKT | 96% |
